TY NEMÁŠ NÁZOR?!

Na gymplu jsme měli jednoho lehce otravného spolužáka, který chodil do vyššího ročníku. Už na škole začal pracovat pro deník Blesk (a ostentativně parkoval služební auto s nápisem přímo před školou) a před pár lety jsem ho zaznamenala jako redaktora MF Dnes, což trošku dokládá úpadek tohoto média;-)

Jednou lítal po škole a ptal se ostatních, jaký mají názor na určité téma. Nepamatuju si už přesně, o co šlo, ale byla to otázka typu "Jsi Sparťan nebo Slávista?". Když se zeptal mě, řekla jsem, že nevím, že mě to nezajímá. Podíval se na mě a zvolal: "Jak nevíš, musíš mít přece názor!"

A to je asi trochu problém současnosti. S dobou postfaktickou přichází ruku v ruce doba názorová. Obecně proti názorům nic nemám, ráda debatuju, pokud je debata aspoň trochu konstruktivní, ráda si vyslechnu názor ostatních, ráda se dozvím něco o věcech, o kterých jsme nikdy neslyšela. Za názor se však poslední dobou skrývá i úmyslné zkreslování informací nebo snaha vědomě někomu ublížit.

Všichni máme názory. Ale už jen třeba tím, že je formulujeme do slov, se zkreslují. Názory formují naše hodnoty, požadavky, zkušenosti, souvisí s naším momentálním emocionálním rozpoložením, s našimi strachy a bolestmi. Jsou součástí naší mapy, díky které uchopujeme svět. Je dobré mít na paměti, že takovouhle mapu má každý a abychom mohli společně fungovat, je potřeba hledat jejich průniky. Nebo minimálně neříkat, že mapa toho druhého je úplně blbá.

Pro zachování duševní rovnováhy si můžeme dovolit

• nemít názor, protože nás to nezajímá.
• nemít názor, protože zkrátka nemáme dost informací.
• souhlasit s názorem jedné i druhé strany zároveň.

A někdy je fajn mít hlavu úplně prázdnou. Prázdná mysl je totiž podle buddhistů spolehlivou cestou k osvícení:-)

Art: Mark Kostabi