Tenká hranice

K tomuto pomeznímu času, kdy je hranice mezi naším a oním světem nejtenčí, přináším kousek textu z knihy "Přechodové rituály" Arnolda Van Gennepa - povinné to četby antropologické.

Je zajímavé, že i když v naší současné společnosti většina lidí odmítá věřit na pověry o živých mrtvých, pořád máme potřebu si je připomínat ve formě příběhů. Ať už se jedná o klasické zombie filmy nebo třeba v zobrazení Bílých chodců ve Hře o trůny.

Abychom se nebáli, uklidňuje nás van Gennep, že podmínky pro zrození nemrtvých má každý národ jiné, tak si můžeme říkat, že u nás třeba žádní nejsou

"Osoby, za které nebyly provedeny pohřební rituály, jsou stejně jako nepokřtěné nebo nepojmenované či nezasvěcené děti odsouzeny k bídné existenci a nikdy nemohou proniknout do světa mrtvých ani se připojit ke společnosti, která tam vznikla. To jsou ti nejnebezpečnější mrtví. Chtěli by se znovu připojit do světa živých, a protože nemohou, chovají se k němu jako nepřátelští cizinci.

Nemají prostředky k existenci, jaké ostatní zesnulí nacházejí ve svém světě, a proto si je musejí opatřit na úkor živých. Navíc se tito bezprizorní mrtví často touží pomstít. Pohřební rituály jsou tedy zároveň rituály z dlouhodobého pohledu velmi užitečné - pomáhají pozůstalým zbavit se věčných nepřátel.

Třída mrtvých, o které se jedná, se rekrutuje u různých národů různě - krom již uvedených jedinců tam patřívají ti, kdo nemají žádnou rodinu, sebevrazi, ti, kdo zemřeli na cestách, které zabil blesk, kteří zemřeli, protože porušili nějaké tabu atd. To vše je ovšem pouze obecně teoretické, neboť týž čin nevede u všech národů vždy ke stejným následkům, a znovu připomínám, že schéma přechodových rituálů není zcela všeobecně ani nevyhnutelně platné."

Klidné dušičkové období přeje

Tereza

Obrázek: www.pixabay.com