Strach o dítě

Nedávno se v jedné facebookové skupině zaměřené na mateřské těžkosti svěřovala žena s tím, že má první miminko a pronásledují ji velké strachy a úzkosti kvůli tomu, že se bojí, že o něj přijde. A některé matky jí odpovídaly v tom smyslu, že tohle k roli matky patří, nikdy to nezmizí, jen si člověk zvykne.

Ale normální to není!

Je jasné, že každá z nás jako matka má větší či menší obavy o své děti a přiměřeně tomu je chráníme a zároveň postupně vypouštíme do světa. To je v pořádku a je to i v zájmu dítěte. Pokud se však dostaneme do situace, kdy každých pět minut chodíme kontrolovat, jestli naše (zcela zdravé) miminko dýchá a celý den si představujeme, co by se mu mohlo stát, nebo nenecháme starší děti nic dělat, protože by si mohly ublížit, je tu zřejmě nějaký problém.

Ve stavu úzkosti je naše tělo nastaveno do stresového modu a spustí určité mechanismy, které nás mají připravit na útok, útěk, případně strnutí. Jedná se o vyplavení hormonů, díky kterým se zvýší naše aktivita, krev se přesune do končetin, zpomalí se fungování vnitřních orgánů, zvýší se nám srdeční tep a tlak. Krátkodobě nám tento stav může pomoct k vyřešení stresové situace, při dlouhém udržování těla a mysli "ve střehu" se však tělo vyčerpává, protože si nemůže odpočinout, mohou přicházet panické ataky nebo deprese a psychosomatické problémy.

Své úzkosti navíc jako mámy můžeme postupně přenášet na naše děti. Stáváme se hyperprotektivními matkami, které své děti neustále stíhají, nenechají je nikdy samotné a nedovolí jim dělat věci samostatně. Děti pak nasávají matčinu úzkost a jsou ustrašené, nebo se naopak bojí toho, co by tomu řekla máma, pokud by se pokusilo něco udělat samostatně.

Tohle jsou důvody, proč je dobré se zamyslet nad tím, jestli mi strach o děti nepřerůstá přes hlavu a zda nadměrně neovlivňuje denní režim rodiny. Pokud se přistihnu, že mi neustále běží hlavou ty naše oblíbené katastrofické scénáře a děsím se věcí, které vytváří jenom moje hlava, je dobré začít pracovat na nápravě, případně vyhledat odborníka, který se zklidněním poradí.

Základní technikou k zastavení katastrofických scénářů je racionálně se zeptat sám sebe, do jaké míry je pravděpodobné, že by se něco takového mohlo stát.

Pak můžeme zkusit "oddělení sebe od myšlenek". OK, tyhle myšlenky mi letí hlavou, ale nejsem to já, případně myšlenku vzít na vědomí, ale poslat ji dál.

Ke zklidnění těla a mysli jsou dobré různé techniky zpřítomnění, mindfulness, vědomé soustředění se na to, co dělám právě teď. Je prokázáno, že soustředění se na přítomný okamžik nám pomáhá se "přepnout" do opačnému modu, než je ten stresový, kdy se tělo uvolní, začne nám normálně fungovat metabolismus a nastartuje se kreativní myšlení, které potřebujeme při řešení běžných životních situací.

Pomůže i sdílení svých těžkostí s kamarádkami nebo třeba ve speciální skupině, kde se setkají ženy s podobným problémem.

Pokud cítíte, že potřebujete pomoc, jsem k dispozici;-)

Tereza

Art: Lobsang Melendez Ahuanari