Stín a tabu

Tabu je striktní sociální zákaz dělání určitých věcí ve společnosti, případně se vztahuje na věci posvátné a zakázané. Různé tradiční společnosti mají rozvinutý systém ohledně rozmanitých tabu a kultura je těmito zákazy do značné míra ovlivněna. 

Naše civilizace je ale vyspělá, nepotřebuje žádné rituální zákazy a souhrn nečistých věcí a činností přeci nemá...nebo jak to vlastně je?

Mně v poslední době přijde, že je u nás tabu spousta věcí. Nemluví se různém vzhledu a rozměrech našich těl, nemluví se o odvrácené straně rodičovství - maximálně se ukazují extrémní případy, abychom si mohli říct "Tak tohle my určitě neděláme, ani na to nemyslíme!" Taky našim dětem neříkáme spoustu věcí, protože "jsou moc malé", "ještě by to nepochopily". Nesmí se dělat legrace z "vážných" věcí, neříkáme druhým, že se máme fakt mizerně. Na druhou stranu se taky nesmí moc dávat najevo úspěch, bohatství, radost, protože co by tomu řekli ostatní.

Přestože měly (a dodnes mají) výše zmíněné tradiční národy systém zakázaných a posvátných věcí, mají také rituální mechanismus, jak někdy tato tabu porušit, aby bylo přiznáno, že i zakázané věci existují. A někdy nám mohou i pomoci. Pro kmen Lele na severu Konga je takovým tabu zvířátko jménem luskoun. Je zakázáno ho pojídat, protože svým vzezřením i způsobem života nezapadá do žádné z kategorií a tudíž je považován za nečistého. Je šupinatý jako ryba, ale šplhá po stromech, tvar má jako ještěr, ale mláďata sají mléko; stejně jako člověk rodí většinou jedno mládě. Pro Lele je však zároveň symbolem plodnosti a při zvláštních příležitostech může být jeho maso rituálně pojídáno. 

Věci, aktivity, myšlenky a pocity, které považujeme za nečisté, neslušné, pobuřující, mohou mít v sobě léčivý a kreativní potenciál. Na tahle naše zákoutí duše se můžeme podívat při sezení, kde se s vašimi Stíny můžete setkat, poznat je a případně je získat na svou stranu.