Sestup k bohyni

Když se ocitneme v náročné životní situaci, mohou nás okolnosti zcela ochromit, upadáme do depresí a úzkostí a neumíme si s těmito stavy poradit. Zároveň si říkáme, že je s námi něco špatně, že se takhle cítíme, že by to tak nemělo být a snažíme se proti temnotě bojovat, nepřipustit si ji.

Často je však potřeba se procesu sestupu oddat, nechat ho dokončit, protože jen na jeho konci se zároveň skrývá nový začátek. Stejně jako Innana, která vstupuje do podsvětí a může se proměnit jedině tehdy, když je nabodnuta na kůl a její tělo prochází hnilobným procesem.

S. Brinton Perera v knize Sestup k bohyni uvádí příklad své pacientky, která hovoří o bolestivém aspektu znehybnění a stagnace:

"Ve svém neuklizeném domě se cítím jako na kříži. Jsem jako bez ducha, všechny moje sny o domově, skvělém životě a osobní důležitosti se rozplynuly. Jen tak hledím do prázdna a věci už nejsou, co bývaly. Už to není jako dřív, kdy jsem se snažila být soběstačná a dělat všechno, co se dělat má. Soustředím se na drobné detaily, které mě ubíjejí, spojují mě s realitou. Jsou mi oporou v mém utrpení, ani ne mučivém a zoufalém, ale prostě jen mrtvolném. Nic nemá smysl, nic mne nenaplňuje. Jenom čekám a čekám. A není to ani čekání na záchranu jako kdysi."

V rámci terapie a seznámení se s příběhem o Innaně a Ereškigal mohla na svou situaci začít nahlížet jinýma očima:

"Své ponížení ztotožnila s Kristovým utrpením na kříži, protože se neuměla svého kalichu hořkosti zbavit a neznala ještě Inannin příběh ani se necítila spojena s ženstvím. Po mnoha měsících upínání pozornosti ke konkrétním životním skutečnostem si postupně začala uvědomovat, že bude-li se dívat novýma očima, nalezne v nich to, co celou dobu hledala. Začala pracovat se smyslovým vědomím, všímala si barev a materiálů svého oblečení. Cítila, jak se v přenosovém vztahu s terapeutem otevírá. Začala si vážit svého tělesného a citového života a někdejší depresi konečně dokázala vnímat jako dar, který vnesl do jejího bytí nový smysl."

I když se nám tedy v určitých fázích života zdá, že už se z pobývání v bahně a stagnace nemůžeme vyhrabat, může nám pomoci inspirace příběhy, kde konec znamená nový začátek a postupná změna náhledu na celý proces, který můžeme brát jako inspiraci a paradoxně povzbuzení kreativity pro další životní směřování.

P.S. Ověřeno na vlastní kůži;-)

Art: Pam England