ODRAZ DUŠE V MÝTECH

Každý z nás se někdy potýká se složitostmi života. Opakují se nám nepříjemné situace, nemáme chuť do života, snažíme se vyléčit z traumatu, už se nechceme cítit na dně. Některé věci zvládneme sami, někdy potřebujeme pomoct a tak navštěvujeme terapeuty, konstelace, přepisujeme nastavení mysli. Ale pořád to třeba není ono.

Já jsem si největším duševním propadem prošla po porodu svých dětí, kdy jsem se z usměvavé a celkem bezstarostné ženy, která se na děti těšila, proměnila během pár dní ve vystrašenou, úzkostnou, zlostnou a věčně unavenou bytost. Trvalo mi několik let, než se mi podařilo s tímhle stavem začít pracovat a někam se z něj posunout. Zpětně za ten propad děkuji, protože bez něj bych se sotva posunula tam, kde jsem nyní.

Před nějakou dobou jsem stála u sporáku a meditovala jsem jedné ze svých nejoblíbenějších činností - při vaření;-). A najednou mi přišla vize, že ten můj duševní propad byl, jako když jdu bezstarostně po louce a najednou spadnu do hluboké a tmavé propasti. Zaujalo mě to, ale dál jsem tomu příliš nevěnovala pozornost.

Po nějaké době jsem si připravovala materiály k přednášce o archetypu Šibala. Protože jsem chtěla do přednášky zahrnout i ženské představitelky šprýmařů, vybrala jsem si mimo jiné Baubó. Baubó byla bohyně/chůva, které se podařilo žerty a vlastní nahotou rozesmát bohyni Deméter. Ta se velmi trápila kvůli dceři Persefoné, jíž Hádés násilím unesl do podsvětí. Znovu jsem si pročítala celou řeckou pověst a najednou jsem to viděla. Na začátku pověsti chce vládce podsvětí Hádés Persefoné za ženu, ale nenajde pochopení ani u Dia ani u Deméter, proto se rozhodne krásnou dívku unést. Když se Persefoné bezstarostně prochází se svými družkami po louce a trhá květiny, najednou se otevře zem, z podzemí vyjede Hádés na svém voze, popadne nic netušící dívku a zmizí z ní opět v podzemí.

Tohle už mě donutilo víc se nad spojitostí zamyslet, protože jsem objevila další kousek do skládačky v mém příběhu. Poděkovala jsem mému milému Šibalovi, že mě sem zavedl a myslela jsem si, že dál se nebude nic moc dít. Jenže synchronicita si nás chce vychutnat dosytosti, takže jsem za pár dnů narazila na vpravdě obří kus do skládačky, když jsem si pročítala skvělou knihu Nová vize psychologie od Jamese Hillmana:

"Každý z nás odehrává v duši Persefoné, dívku v poli narcisů nebo vlčích máků, ukolébanou a netečnou nevinností a příjemnými útěchami, dokud se nás nezmocní a nestáhne pod zem Hádes a naše netečné vědomí není znásilněno a otevřeno perspektivě smrti. Jakmile se to jednou stalo - prostřednictvím sebevražedného zoufalství, nenadálým krachem hladce se rozvíjející kariéry, neviditelnou depresí, s jejímž sevřením marně bojujeme - potom Persefoné vládne duši a my vidíme život temnějším zrakem.

Je to, jako bychom museli projít zkušeností smrti, abychom dokázali uvolnit své křečovité sevření života a hledisek lidského světa a jeho aristotelské psychologie. Jako bychom nerozpoznávali plnou skutečnost animy, dokud na ni nezaútočí Hádes, dokud naši normalitu nepřemohou a nezajmou neviditelné síly nevědomí. Zdá se, že teprve poté jsme schopni odlišit psyché od lidského a zakusit v útrobách našeho niterného bytí, že psyché má spojení , která jsou velmi daleko od lidských zájmů. Potom vidíme lidské zájmy odlišně, psychologicky."

Jsem přesvědčená, že kromě všech možných terapií, retreatů a meditací jsou léčivé také příběhy, které mají schopnost obejít naši racionální mysl, zasáhnout přímo srdce a duši a mohou nás jemným způsobem vést k tomu, jak se můžeme léčit a pokračovat dál v naší cestě.  

Art: Luca Giordano (1632 - 1705) 

Objednat na sezení se můžete zde.