Hudbou proti proudu času

Základní hudební nástroje jako bubny, chřestidla a jednoduché dechové nástroje (flétny koncovky, fujary, didgeridoo) provázejí lidstvo už od doby kamenné a vyskytují se v různých podobách po celém světě. K provozování hudby na těchto nástrojích nepotřebujete noty a hudební vzdělání, jejich zvuk je jednoduchý, rytmický, transovní.

S přirovnáním určitých zvuků ke zvukům, které zažíváme jako miminka v děloze, jsem se poprvé setkala před lety, když jsem hledala způsob, jak utišit své věčně plačící miminko. Dr. Harvey Karp ve své knize uvádí, že miminko potřebuje k uklidnění navodit atmosféru v matčině břiše, což zahrnuje třeba pohupování, zavinování, nebo tzv. bílý šum, který imituje zvuk průtoku krve a jiných tekutin v matčině těle. 

Začala jsem se víc zabývat tím, proč byly v tradičních společnostech tak důležité rituály, které napodobovaly mýty o stvoření světa a zároveň se při těchto rituálech často používaly podobné nástroje. A na odpověď jsem narazila ve výborné knize W. D. Storla - Šamanské techniky a rituály: 

"Tradiční šamanské nástroje vydávají tóny, podobající se zvukům, jimiž začíná náš nitroděložní život. »Když hrajeme na tyto nástroje určitým konkrétním způsobem, zní buben jako srdeční tep matky (a dítěte), didgeridoo zní jako zvuky ve střevech, ocean drum a gong jako zvuk šelestění krve v tepnách. Zpěv v horní části stupnice snad asi nejlépe imituje způsob, jakým jsme vnímali hlasy a zpěv, když jsme se nacházeli v matčině lůně.<< 

Jinými slovy, monotónní a neustávající tón této dřevěné flétny nás vede daleko zpátky proti proudu času, až k našim pozemským tělesným počátkům, až do bezpečí a harmonie matčina lůna. Tyto tóny nás vedou také daleko zpátky ke kořenům naší vlastní kultury. Hess píše: »V jeskynních malbách lze nalézt obrazy, které by se daly nejspíše vyložit jako (psycho)terapeutické léčebné sezení s hudební mi nástroji, jež probíhalo někdy před 30 000 lety."