Připraven na vše

Když jsem nastupovala na vysokou školu, měla jsem průměrně široké povědomí o tom, co je svět, co je život a co všechno se v něm děje. Při studiu antropologie se pro mě otevřel obrovský prostor, kde člověk zjišťuje, že zvyklosti, podmínky a vztahy, ve kterých žije, jsou jen jednou z mnoha variant toho, jak žijí ostatní obyvatelé planety. Nejen v jiných sociálních skupinách, ale napříč kontinenty, kulturami a časem.

Po škole jsem začala pracovat jako sociální poradce. Za těch 15 let, co v poradně působím, jsem se setkala s obrovskou spoustou lidí, na které bych jinak ve svém životě neměla možnost narazit. Mluvila jsem s lidmi s průměrných příjmem i chudými, různého věku, s nedokončenou základní školou i vysokoškoláky. S bývalými i budoucímu vězni, s drogově závislými, s člověkem, co zabil svou matku, s klienty opilými a agresivními, s bezdomovci. S lidmi, kteří během konzultace několikrát plakali i s těmi, kteří se přes svou šílenou životní situaci dokázali usmívat a jít dál. Přestože já jsem v těch chvílích v roli odborníka, tihle lidé mi dali obrovské lekce do života, za které budu vždycky vděčná.

I moje duševní propady po narození dětí mi ukázaly, že se všechno může během pár dní i hodin změnit, i když jsme s tím vůbec nepočítali.

Všechny tyhle věci mi pomohly rozšířit obzory, naučila jsem se neposuzovat a reagovat většinou klidně a pozorně, i když se mnou někdo mluvil o děsivých nebo pro mě nepříjemných věcech. Alejandro Jodorowsky píše o tom, že "umět si představit všechno" je základem pro to, abychom mohli rozvíjet kreativitu:

"Kreativitu nezíská ten, kdo by se nechal dusit slovy. Já sám jsem nad nimi zvítězil tak, že jsem si v mysli představil všechny možné zvrhlosti světa. Nejsem žádný deprivant, ale ve chvíli, kdy mám něco vytvořit, potřebuji mít k dispozici všechny možnosti. Už jsem řekl, že když se na někoho dívám, překračuji hranice sebe sama. Ten člověk mi klidně může říct, co se s ním děje, a mě to nepřekvapí. Právě překvapení představuje mohutnou bariéru na cestě k léčivé kreativitě. Terapeuta nesmí nic překvapit, je připraven vyslechnout cokoli, protože si všechno dokázal dávno představit. Je třeba říct, že údiv je něco docela odlišného od překvapení."

Do životního směřování "být připraven na vše" je potřeba zahrnout i vědomí smrti - memento mori. V naší společnosti je smrt stále vytěsňovaná, jako kdyby neexistovala, ale zároveň se jí všichni děsíme. Přitom v různých kulturách i v naší minulosti, kdy byli lidé přirozeně fyzickou smrtí mnohem více obklopeni, se stále připomínala třeba formou výtvarného umění. Příkladem mohou být obrazy z cyklů Tance smrti (Danse macarbe), které ukazují, že smrt bere každého, chudáka i boháče (moc hezký je cyklus na zdech hospitalu Kuks) nebo obrazy "vanitas" - zátiší populární hlavně v Nizozemí v 16. a 17. století. Na obrazech jsou často zobrazeny předměty symbolizující smrt (lebka), čas (hodiny), pomíjivost (vadnoucí květy a hnijící ovoce) nebo marnost zábavy (hudební nástroje či karty). James Hillman v souvislosti se smrtí uvádí, že její vědomí je nezbytné pro kontakt s naší duší:

"Vše lidské je křehké, poddané smrti. Být člověk znamená připomínat si smrt a dívat se na svět z perspektivy utvářené smrtí. Být člověk znamená být soustředěný na duši, což zase znamená soustředit se na smrt. Nebo řečeno jinak, být soustředěný na smrt znamená být soustředěný na duši."

A co vy, jste připraveni na vše?

Alejandro Jodorowsky: Psychomagie

James Hillman: Nová vize psychologie

Art: Johannes Fris (1672)

Na sezení se můžete objednat zde.