Báje, mýty, metafory

Minulý víkend vyšel v Hospodářských novinách článek o tom, že už jsou známy výsledky testů na víceletá gymnázia. A mnoho dětí mělo mimo jiné problém doplnit správně známá česká přísloví. Z těchto přehmatů vznikají překrásné nové věty, které rozhodně vykouzlí úsměv na tváři, jako třeba "Mezi slepými jednooký Kyklopem", "Zvyk je železná opona" nebo mé oblíbené "Boží mlýny melou kraviny":-) Podle hodnotitelů byly ale tyto kreativní počiny samozřejmě špatně.

Tady ale nejde o to, aby se děti nazpaměť učily přísloví. Všechny tyto symbolické výrazy se už odjakživa v jazycích objevují a jak píše autor článku, nabízejí přístup k porozumění světu, ve kterém žijeme.

Vezměme si třeba metaforu. Většinou tyhle výrazy běžně denně požíváme, aniž bychom si to uvědomovali. Chceme jimi něco vyjádřit, přiblížit, jednoduše popsat, tak, aby si to dokázali představit i ostatní. Když řekneme, že nás "hlava bolí jako střep", často nemusíme dál vysvětlovat, kde vás bolí a jaké číslo má bolest na stupnici od 1 do 10. Metafora je způsob pochopení, vyjádření a prožívání jedné věci pomocí druhé a zachycuje podstatu struktury naší zkušenosti. Sue Knight ve své knize "NLP v praxi" uvádí, že když metafory slouží jako takové zkratky k popsání reality, jejich používáním realitu formujeme, čímž následně formujeme naše chování. Metafory mohou být buď produktivní a přispívat k tomu, abychom svým jedinečným způsobem vynikali ("Bude to pro mě procházka růžovou zahradou") nebo mohou představovat destruktivní vzorce chování ("Nestojím ani za starou bačkoru"). Pokud si tedy uvědomíme, jaké metafory v životě používáme, můžeme prozkoumat, zda nás posilují nebo omezují a případně se začít věnovat těm posilujícím.

Posilovat nás mohou i celé příběhy, které jsou staré jako sám svět - mýty. Mýtus je tradované vyprávění a předkládá nám příběh, který se mohl udát někdy v blíže nespecifikované minulosti a nabízí hlubší porozumění světu a základním otázkám lidského života. Všechny události, co se nám v životě staly a všechny emoce, které prožíváme, už prožily miliony lidí před námi. Příběhy nás učí, že v tom, co se nám děje, nejsme sami a jak se s událostí vypořádat. Mýty byly důležité pro mnoho kultur po celém světě, v naší dnešní společnosti nám zbyly pouze mýty pro děti - pohádky. Pokud pozorně čteme klasické pohádky, objevíme v nich mnoho poučení pro život a to je to, co děti v těchto příbězích hledají. Proto jim nevadí, že je čteme pořád dokola:-)

V češtině máme pro mýtus další pojmenování - krásné slovo ženského rodu - báj. Zrovna včera jsem četla v jedné knize o ženské sexualitě, že vlastně z tohoto slova odvozujeme slovo "báječný". Báj má být příběhem, který inspiruje - doslova vdechuje život!

Přeju vám tedy báječný pohádkový čas plný inspirace!

Tereza

Napsáno pro Klub Donna