Autonomní komplex aneb Oidipus to nepochopil

Během našeho života se odehrávají více méně pořád ty stejné scénáře, jaké zažívaly stovky generací před námi. Kulisy se mění, ale lidské povahy, pocity a strategie zůstávají stejné. Když se podíváte na staré řecké tragédie nebo Shakespearovy hry, zřejmě v nich najdete odraz života někoho z vašeho okolí, z rodiny nebo vás samotných.

Na jevišti světa předvádíme stále ty samé scény a málokdo se z nich do budoucna poučí. V mnohovrstevnatém mýtu o Oidipovi se hlavní hrdina nevyhne věštbě o tom, že zabije svého otce a vezme si svou matku za ženu. Delfská věštkyně Pýthia však byla známá nejednoznačností svých předpovědí. Spíše to vypadá, že měla na mysli činy na archetypální úrovni, tak, aby pomohly Oidipovi v rozvoji jeho osobnosti. Budoucí mladý král však bohužel předpověď naplnil v realitě a tím si přivodil další nepříjemnosti.

Jak píše Erel Shalit, u dětí je třeba "zabít" archetypickou úroveň situací, např. když jim vysvětlíme, že jejich ošklivý sen byl jen noční můrou, není skutečný. Incest v matriarchálních společnostech byl velmi žádoucí, nejednalo se však o splynutí se skutečnou matkou, ale o vztah k božské prvobytné matce, ke své ženské části.

Někdy se však vlivem okolností, výchovy, traumatických zkušeností stane, že nás archetypální situace ovládnou, my je neumíme odlišit od skutečného života a pak je můžeme začít odehrávat v naší realitě. Mluvíme o autonomním komplexu, který nás začne ovládat - v tomto případě poměrně známý "Oidipův komplex":

"Je-li však komplex autonomní a nepropojený, útočí na ego a na osobní rovinu. Odehrává se navenek. Skutečný otec je odmítnut, zabit, anebo naopak, nekriticky obdivován a sexualizován. K matce vzniká nadměrná citová vazba, anebo je matka v panice opuštěna. Dojde k incestu a k vraždě, tak jako v případě Oidipa. Oidipus nemá v úmyslu zabít svého otce Láia ani oženit se s matkou Iokastou. Ve skutečnosti se snaží uniknout osudu, utíká pryč od archetypického k osobnímu. Avšak bez přiměřeného vztahu k egu nemůže autonomní komplex vést dialog s vlastním archetypickým jádrem, které poskytlo komplexu jeho význam.

Za zdravých okolností umožňuje komplex proměnu; například na místě spáleného domu vyroste strom a z pukliny v zemském povrchu vylétne pták. Autonomní komplex nenese žádný transformativní náboj, ale je spíše nutkavý a překážející."

Jednou z možností, jak přijít na to, že ve svých životech stále dokola odehráváme archetypální příběh a ovládá nás komplex, který si žije vlastním životem, je poslouchat, číst si a studovat klasické příběhy. Ať už se jedná o pohádky, různé mýty nebo zmíněné řecké a Shakespearovy hry. Při vnímání těchto příběhů se může začít uvnitř nás něco měnit, aniž si toho zprvu všimneme, aniž by nám kdokoliv zvenčí něco říkal - což bychom samozřejmě neposlouchali. Mně v poslední době příběhy velmi pomáhají pochopit různé životní situace a často v nich nacházím i řešení. Příběh o králi Oidipovi není výjimkou.

Citace: Erel Shalit - Komplexy. Archetypy, které v nás ožívají

Art: Logan Marshall - Oidipus a Sfinga (1914)