APRÍL! aneb O humoru
Hned na začátku se přiznám, že "aprílový" typ humoru moc nemusím. Nachytat někoho na něco, o čem si dotyčný v dobré míře myslí, že to tak skutečně je a pak si z něj dělat srandu, mi nepřijde příliš důstojné.
Obecně ale humor miluju a tvoří velkou část mého života! U nás v rodině jsme na vtipné vlně jeli odjakživa. Ne úplně skrze vyprávění anekdot, ale spíš tím, že jsme si uměli dělat legraci sami ze sebe, vyprávěly se vtipné průpovídky, měnil se význam slov, klasické básně dostávaly nový obsah a smysl. Ráda taky říkám, že jsem si svého budoucího manžela vybrala nejen kvůli tomu, že je krasavec a skvělý člověk;-), ale kvůli jeho - pro mě úžasného - smyslu pro humor.
Vážím si lidí, kteří tvoří laskavý a moudrý humor, jako třeba Karel Čapek (jeho kniha povídek "Jak se co dělá" mě vždycky zaručeně rozesměje) nebo duo Svěrák - Smoljak. Z chmurných myšlenek mě kdysi vytáhla kniha Betty McDonaldové "Vejce a já", kterou jsem od té doby četla několikrát a všechny 4 autorčiny knihy mám v knihovně jako příruční první pomoc proti "blbé náladě". Baví mě i šílenější typ humoru ve stylu Monty Python, který doslova převrací věci naruby a nabízí novou perspektivu. Ve svém "magickém koutku" v ložnici má své čestné místo soška "Smějícího se Buddhy" (nazývaného Hotei nebo Budai), který je pevnou součástí buddhismu, taoismu a šintoismu. Mimochodem v buddhismu hraje humor také velkou roli a tím je mi blízký.
Smíchem a jeho léčivými účinky se zabývá třeba MUDr. Karel Nešpor, jehož příručku "Léčivá moc smíchu" bych doporučila do každé knihovny. Uvádí zde například, že léčba smíchem a komikou dostala dokonce své učené jméno, nazývá se gelototerapie a je populární hlavně v USA. Knížka obsahuje spoustu doporučení i cvičení, která vám zaručeně roztáhnout koutky od ucha k uchu.
V dřívějších dobách měl každý dobrý panovník svého šaška, jak to známe i z pohádek. Šašek však nesloužil pouhému pobavení, jak by se někdy mohlo zdát, ale byl v takovém postavení, že si mohl jako jediný dovolit udělat si legraci z krále a nastavit mu zrcadlo. Panovník se tak nenechal unášet příliš svým egem a mohl být moudřejší ve svém rozhodování. Archetyp šprýmaře se objevuje v mnoha kulturách, Indiáni například mají postavu Kojota, který přichází, aby naboural svým šibalstvím zavedené pořádky a oživil přemýšlení nad životem.
Sue Knight, autorka skvělé knížky o neurolingvistickém programování "NLP v praxi", věnuje humoru celou jednu kapitolu. Mluví o situaci, kdy nás pohltí problémy a nejsme schopni se ze spirály chmurného uvažování vymanit:
"Tím, co nám pomůže, je humor. Ve chvíli, kdy se dokážeme zasmát sami sobě a naší situaci, zpřetrháme pouto s původními emocemi, jež nás oslabovaly. V okamžiku, kdy se od nich odpoutáme, zaujmeme nový, zdravější pohled na to, co právě zažíváme."
P.S. Během toho, co píšu tenhle článek, mi volá bratr z Německa. A líčí mi svou dnešní historku, kdy slíbil jedné známé našeho táty, že jí od její kamarádky v Německu přiveze "nějaké dřevo". Bratr si myslel, že to dřevo bude zřejmě na nějaké umělecké pokusy, jenže po příjezdu se dozvěděl, že se jedná o dřevo na spálení! Neměl prý to srdce odmítnout, takže zítra poveze do Čech v šéfově Mercedesu plný kufr polínek:-) Při tom vyprávění jsem si prodloužila smíchem život minimálně o několik dní;-)
Rozesmáté dny přeje
Tereza
Napsáno pro Klub Donna