Každý z nás se někdy potýká se složitostmi života. Opakují se nám nepříjemné situace, nemáme chuť do života, snažíme se vyléčit z traumatu, už se nechceme cítit na dně. Některé věci zvládneme sami, někdy potřebujeme pomoct a tak navštěvujeme terapeuty, konstelace, přepisujeme nastavení mysli. Ale pořád to třeba není ono.
Na gymplu jsme měli jednoho lehce otravného spolužáka, který chodil do vyššího ročníku. Už na škole začal pracovat pro deník Blesk (a ostentativně parkoval služební auto s nápisem přímo před školou) a před pár lety jsem ho zaznamenala jako redaktora MF Dnes, což trošku dokládá úpadek tohoto média;-)
Příběhy o šibalovi, bláznu, šašku se vyskytují po celém světě. U severoamerických indiánů se z mýtů o šibalovi vyvinul "rituální klaun", "posvátný blázen", který byl členem komunity.
Tabu je striktní sociální zákaz dělání určitých věcí ve společnosti, případně se vztahuje na věci posvátné a zakázané. Různé tradiční společnosti mají rozvinutý systém ohledně rozmanitých tabu a kultura je těmito zákazy do značné míra ovlivněna.
V našem sprchovém koutě máme takový inteligentní odpad. Systém špuntů má zřejmě za cíl, aby se neucpávaly odpadní trubky. Nicméně všechna ta špína, zbytky mýdla a vlasy se hromadí v tomhle "zachytávači".
Radek Chlup ve své skvělé přednášce o bohu Dionýsovi mluví o mainadách (bakchantkách), které byly průvodkyněmi tohoto boha a oddávaly se při slavnostech divokým orgiím a nespoutanému extatickému tanci. Mohlo by se zdát, že tyhle divoké reje byly v přímém rozporu se vším, na čem řecká kultura stojí. Při bližším prozkoumání fenoménu však zjistíme,...
Během dne i noci náš mozek provádí určitou aktivitu, která je měřitelná.
Postava Šibala, Šprýmaře, Šaška se objevuje v kulturách po celém světě a svými šprýmy, lehkou "zlomyslností", popichováním a obracením věcí naruby nás nutí vystoupit ze zajetých kolejí, povzbuzuje naši vitální energii, boří naše nabubřelé Ego. Každý dobrý král měl proto svého šaška, aby neusnul na vavřínech a nenechal se opít svou mocí, šašek mu...